Můžeme žít (jen) to, co si dokážeme představit

Na počátku bylo slovo

Byla to myšlenka, energie, pojmenování, určení, záměr…

Prvotní impuls pochází od Boha, od (s)tvořitele, tedy i od člověka, protože ten také tvoří. Tato pravda je ukryta v náboženských knihách. Byli jsme stvořeni k obrazu Božímu. Jsme tak jeho odrazem a máme i jeho schopnosti. Využíváme je buď uvědoměle, anebo skrytě, nevědomě. Tvoříme každou svou myšlenkou, každým svým pocitem. To je síla energie, která z nás vychází ven, a podle zákona přitažlivosti se zase vrací zpět, ve stejné formě. Co je uvnitř, to je i venku, a co je venku, to je i uvnitř.

Jak tvoříme?

Tvoříme pomocí rozumu, mozku. Tam vznikají myšlenky, které ve spolupráci s jinými částmi lidské bytosti utvářejí to, jak se cítíme, a co tedy budeme v nejbližší budoucnosti prožívat. Je to zvláštní věc, protože mozek sám je skryt před světem, je uzavřen v temnu lebky, a musí se spoléhat na to, co za informace o světě kolem mu poskytnou smysly. Jak věrohodné tyto informace jsou?

Jistě jste také jako děti bádali nad tím, jestli každý člověk vidí stejně. Jestli je například ta naše zelená úplně stejná jako zelená maminky a tatínka. Nakonec jsme se smířili s tím, že je to prostě zelená, a uvěřili tomu, že všichni mají zelenou stejnou, protože tak je to nejjednodušší pro pochopení a smíření se s neznámým světem. Mozek umí zpracovávat fakta, tedy přijatá data, neumí posuzovat a pojmout celou realitu, nezná ji.

Jak to použít?

Dejte mozku fakta, která chcete, aby zpracovával, a uvidíte, co se bude dít. Ono je mozku tak nějak jedno, jestli jsou ta data „reálná“, nebo smyšlená, vytvořená v představách. Teoreticky vzato nepozná rozdíl. Záleží jen na jedné věci: aby uvěřil, že taková realita JE MOŽNÁ. Jak silná je víra, tak silný je výsledek. A to je vlastně všechno, víc už není třeba říkat. Můžete si stejnou věc přečíst v mnoha a mnoha textech, ale hlavně ji musíte i žít, praktikovat.

Pro inspiraci uvedu příklad, pokus s nechodícími lidmi, kterým byl po dobu několika měsíců virtuální realitou přehráván obraz jejich hýbajících se a chodících nohou. Pro umocnění dojmu byli ve vertikální poloze ve speciálním zařízení, které s nimi fyzicky opravdu pohybovalo. Některé mozky zřejmě uvěřily tomu, že chodit je pro ně naprosto přirozené a možné, a vstaly z vozíku. Realita nebo fikce? Kolik takových, byť i malých, „zázraků“ z okolí znáte?

Všechny mají jedno společné: myšlenku a víru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *