Střídání životních cyklů

Jednou jsme dole, jednou nahoře. Náš život je jedna nekonečná sinusoida vzestupů a pádů. Kdybychom tento prostý fakt přijali s pochopením a láskou, žilo by se nám o poznání lehčeji. Život je neustálá změna. Rovná čára beze změn znamená smrt (tak jako na monitoru srdeční frekvence).

Životní změny nás stále podněcují k růstu. A ve fázích stagnace, kdy se zdá, že se nic nedaří, vnitřně rosteme asi nejvíce. Sbíráme životní sílu a energii, abychom mohli později (za pro nás příznivějších podmínek, až zase vysvitne slunce) využít naakumulovanou sílu k růstu, který je tentokrát vidět i navenek.

Lidé mají přirozeně sklony k lenivosti

Trápení, které prožíváme při poklesech, si způsobujeme sami, a to nerespektováním přirozených zákonitostí a snahou tento cyklus zastavit nebo zvrátit.

Prostě se nám to nelíbí. Nesouhlasíme s proměnami stavu, přesněji s proměnami od lepšího k horšímu. Když jsme dole, nelíbí se nám tento stav, a chceme se dostat co nejrychleji nahoru. Náš pocit odporu a nepřijetí nechtěného stavu vytváří tlaky a bloky, které se projevují tím, že se ode dna odrážíme ještě pomaleji a hůře.

Když jsme nahoře, rádi bychom tam zůstali navždy. Někde hluboko je zakódováno přesvědčení, že až se budeme dostatečně dlouho snažit a pracovat na svém rozvoji, vystoupáme jednou vzhůru a tam budeme za odměnu setrvávat donekonečna. Nic není vzdálenější pravdě.

Na vrcholu máme v plánu změnit všechny zaběhnuté způsoby a dále se pohybovat po horizontální čáře (aniž bychom si uvědomovali, že by to znamenalo zastavení vývoje a v podstatě smrt). Snahou držet se nahoře vytváříme lpění. Tím paradoxně urychlujeme následný pokles dolů. A tak pořád dokola.

Jak poznáme, že se vyvíjíme správným směrem?

Čím klidněji jsme schopni přestát nepříznivé období, tím odolnější ve svém nitru jsme. Budujeme v sobě pevnost a sílu. My jsme sami v sobě stabilní, i když se kolem vše přetváří. Už chápeme, že trvat na něčem je znakem nevyzrálosti. Víme, že proměnlivost je základním znakem našeho světa a přestaneme se jí bránit. Přijímáme to, co je, a zachováváme si vyrovnanost.

Jak jste na tom vnitřně se svým osobním růstem, poznáte podle toho, jak se sebou zacházíte ve špatném období

Dokážete si podržet disciplínu a dělat všechny ty činnosti, které jsou pro vás prospěšné? I tehdy, když nevidíte hned výsledek? Právě proto, že dobré věci teď nemají okamžitý efekt, musíte pokračovat dál. Stanovte si, co vám pomáhá. Třeba zjistíte, že potřebujete dělat nějaký sport, potřebujete určitý druh stravy. Vyhovuje vám konkrétní prostředí a typ lidí.

Vysledujte, co přesně vám dělá dobře a držte se toho, důsledně. I tehdy, když ztrácíte náladu a chuť. Především tehdy si na to vzpomeňte.

Brzy se vám stane, že se přistihnete, jak namísto prohlubování špatné nálady a utápěním se v pesimizmu, děláte něco, co má pro vás do budoucna užitek. A tehdy budete vědět, že jste zase o kus povyrostli.