nebo jste duchem někde jinde?

Jak to myslím? Například ve smyslu Buddhova poznání jsme se učili, že vznešeným cílem člověka je vymanit se z neustálého koloběhu životů. Vlastně ve všech náboženských učeních se dozvíte, že pobyt tady na Zemi je takovým trošku utrpením, které je ale nutno si odžít, abychom mohli vše pochopit, povyrůst a navrátit se zpět do Jednoty se vším, do stavu nejvyšší blaženosti a harmonie.

Dá se s tím samozřejmě souhlasit. Může to být však i dost kontraproduktivní myšlenka. Člověk by pak mohl snadno chtít začít „spěchat“, aby už to měl všechno za sebou. No a přesně tím si celý proces brzdí. A o dost se okrádá.

Proč spěchat k existenci bez těla?

Ať už tomu věříte, nebo ne, já si stojím za tím, že jsme si všichni do jednoho pobyt tady vybrali. Dobrovolně! Já sama jsem u svého rozhodnutí už byla, dejme tomu, že při určité formě regrese. Prožila jsem si svoji touhu a nadšení tady jít. Bylo to v první chvíli docela překvapení, protože mi samozřejmě prolítlo hlavou: sakra proč??? Já totiž věděla i všechno, co se bude odehrávat. Přesto jsem to moc moc moc chtěla. No fakt.

Právě teď pročítám Musela jsem zemřít od Anity Moorjani a všechny mé zážitky se mi u toho hned vybavily. Víte, byla to pro mě kratičká návštěva na „onom světě“ a při plném vědomí, ty pocity se ale tak shodují. Přečtěte si, co o tom Anita píše: „Vnímám to tak, že se rozhodujeme inkarnovat se do svého fyzického těla, abychom mohli vyjádřit lásku, vášeň a celou škálu dalších lidských emocí, které nemůžeme zažívat ve stavu čirého vědomí a Jednoty. Co když je život na této planetě ta hlavní show, ve které se všechno děje a kde chceme být?“

A přesně toto u mě vyvolalo vzpomínku, jak jsem byla „tam“ a chtěla jsem tady. Je pravda, že tam bylo všechno perfektní, krásné, dostupné, bezpečné, hřejivé, ochraňující – bezpečí a ochrana se mi tam líbily moc, protože tady to tedy rozhodně tak nepociťuji. Já se ale nudila! Chtěla jsem něco prožít! Proto jsem tady a je to jen moje rozhodnutí. I vaše, pokud to čtete a taky tady jste. Být tady a spěchat zase zpátky je potom tou největší tragikomedií všech dob 😀 A stejně nám ostatní bytosti toto divadlo závidí, pokud jde ten pocit takto hloupě nazvat.

Na Zemi se odehrává vše důležité

Pojďme si ten výlet na Zem trochu užít, když už jsme tak moc chtěli. Nemrhejme časem. Přestaňme brblat a trucovat a cítit se špatně, že tady musíme být. Zřejmě je poptávka po zrození na Zem vyšší, než by se na první dojem čekalo. Ve hmotě se toho dá tolik zažít a tolik toho ovlivnit. Všichni jsme takoví malí (nebo spíš velcí) hrdinové. Ovlivňujeme totiž nejen sebe a své životy, ale úplně všechno, celou Jednotu.

Já jsem si zřejmě ještě neodžila vše, abych už sem nepotřebovala. Proto jsem tady. A jsem za to ráda.