Páchání dobra

„Na zemi totiž není nic tak zlého, co dobrem nemůže být pro druhého,

a rovněž nic tak dobré tady není, co nemohlo by ve špatné se změnit.“

William Shakespeare (Romeo a Julie)

 

Je to pro tvoje dobro! Upřímně by mě zajímalo, kdo se při vyslechnutí tohoto zaklínadla cítil kdy milovaně, vděčně a ochráněně. Spíše jsme cítili nechuť, odpor a vzdor.

Láska nemůže vzniknout tam, kde je nepřijetí, a o nepřijetí tady jde především, protože kdybychom byli bývali přijatí, nebyl by na nás vyvíjen žádný nátlak. Jde o úplně běžný jev, a kdo ho nezná, docela určitě lže. Léčivé je podobné machinace, vlastní nebo cizí, prohlédnout. A přijmout je!

Hra ega

Člověk má většinou pocit, že když bude konat dobro, zajistí si vykoupení. Tímto způsobem ale k úlevě nikdy nedochází, zajistíme si tak akorát věčný pobyt v bludném kruhu.

Původ je vždy stejný. Kdysi dávno jsme získali přesvědčení, že tak, jak jsme, ostatním nevyhovujeme. Protože je to jeden z nejbolestnějších prožitků, jaké tady můžeme zažít, snažili jsme se ze všech sil vyhovovat okolí. Ruku v ruce s tím se začal vytvářet náš pocit viny, smutek a stud. Stav oddělenosti a nenaplnění je na světě. Něco v nás se postupem času naučilo tyranizovat, trestat a hlídat sebe sama… ´Musím se chovat správně a pěkně, musím být hodná´, atd. atd. Prosím vás, dost!

Pomůže jedině prozkoumat své bolesti, zjistit, odkud pocházejí, a pak je nechat tam, kde jsou = přijmout je. Není třeba se jich urputně zbavovat. Přijměte je s laskavostí a soucitem. Vyslechněte je. Chtějí být jenom milovány, stejně jako všechno a všichni na tomto světě. Uvědomte si, kolik zbytečné energie se musí vynaložit na potřebu být nároční (na sebe a zároveň na jiné).

Cesta ke středu

Jsem přesvědčena o tom, že pobyt zde nás má naučit být soucitnějšími, laskavějšími a tolerantnějšími. Především sami k sobě.

To dobré pro mě znamená jít ke svému středu, do hloubky srdce, a kousek po kousku propouštět uvíznuté emoce, strachy a bolesti, ty, který byly odmítané a nechtěné.

Čím více jsme sami se sebou v souladu, tím méně naší síly a přemáhání potřebuje vnější svět k tomu, aby byl v souladu s námi. Tím více prožíváme vytoužený mír.