Věci nejsou tak, jak se zdají být

Vnímáte skutečnou realitu?

Dnes už je asi většina lidí ochotných připustit, že to, jak vnímá okolní i vnitřní svět, nemusí být pravdivým odrazem reality. Často máme však nutkání na to zapomínat. Mozek takto funguje. Je to orgán, jehož podstatou je vytváření subjektivního pohledu na vše a zasazování sebe sama do většího celku na základě rozumných vysvětlení souvislostí. Mozek vysvětlení potřebuje. Pokud ho nedostane od někoho zvenčí, vyrobí si ho sám uvnitř. Tedy vysvětlení mohou být naprosto chybná (jak ta zvenčí, tak ta zevnitř).

Když člověk někdy zarputile brání své postoje a u toho si vzpomene, na základě čeho je získal, může je docela rychle opustit a otevřít se novým nepoznaným možnostem. Více o tom také v článku Zůstaňte otevřeni všem možnostem. Vezměme si jako příklad vnímání prostoru. V jednoprostorovém světě (středobod) nemůžete nikdy pochopit, jak může někdo existovat v dvourozměrném světě (rovině). Pro obyvatele roviny by bylo zcela nepochopitelné, jak může někdo žít v trojrozměrném světě. My to chápeme, žijeme v něm. Nemůžeme ale pochopit 4D prostor, o kterém vědci naprosto reálně uvažují, nemohou ho však detailně popsat, neznají ho. Taoisté věděli o jedenácti (!) dimenzích. Přijali jejich existenci, i když je neuměli přesně vysvětlit. Jak to poznání získali? Zřejmě se nějakým způsobem naučili využívat plus mínus 90% nevyužité části mozku. Mozek vnímá vždy pouze to, co zná, na co je nastaven! Platí to naprosto všude.

Neuroplasticita mozku

Kolem každého z nás teče tolik informací, že je mozek není schopen zachytit. I všechny naše smysly jsou omezené, využíváme jen část celé škály (například nevidíme a neslyšíme stejně jako jiní tvorové na planetě). Mozek je tedy donucen si vybírat, jaké informace vpustí do našeho vědomí (to je to, co nakonec vnímáme a rozhodně to není vše, co jest). Vnímání známého nám má život usnadnit. Vnímané a pozorované události se v našem životě zesilují. Dáváme jim naši pozornost a ony tím rostou. O zautomatizovaných věcech nemusíme přemýšlet. Za ideálních podmínek by to bylo naprosto efektivní využití života. Jaké jsou ideální podmínky? Za ideálních podmínek by se vám základní neuronová síť vybudovala v souladu s vaším záměrem (plánem života). Na této základní síti byste dál stavěli a vylepšovali ji.

Do vaší základní neuronové sítě se ovšem otiskly postoje, které byste si pravděpodobně sami nikdy nevybrali. Tehdy jste ale neměli jinou možnost. Je to další vlastnost mozku. V základu přijme bez výhrad všechny přicházející informace, na základě kterých staví dál. Pouze je poupravuje, ale už je tam má. Máme v mozku názorové postoje a samovyrobená vysvětlení jiných (těch nejbližších) lidí, jejich vlastní systém pravd, jejich obavy, jejich strachy, jejich touhy. Můžete si většinu života v hlavě nosit něco, co vůbec není vaše.

Naštěstí jsme dostali do vínku i takový dárek. Možnost neuronovou síť měnit. Máme to posvěceno i věděckými poznatky, které převratně tvrdí, že neuronové spoje i samotné neurony mohou časem nejen zanikat, ale i nově vznikat. Ti, co už to zkusili, vědí, jak to jde ztuha. Nicméně i nový návyk měnit zastaralá schémata se časem upevňuje a sílí.

Začněte toto poznání využívat v praxi

Vaše vědomí (přesněji je řeč o podvědomí) je jako hladina vody na obrázku. Ono je tím, kdo zkresluje reálný stav věcí. Vaše podvědomí ohne jakýkoli původní obraz. Ať už se vám děje cokoli, zkuste se zaměřit na to, co ve vás obraz ohýbá. Jaké přesvědčení to vyvolává? Vždy je to jenom o vás. Na vině nejsou druzí. Oni se tam na základě přitažlivosti vyskytnout museli. Vy jste si je přivolali, věnovali jste jim pozornost. Protože oni jsou přesně tím, co znáte. A váš mozek se na ně zaměřil, vybral si je. Hledejte u sebe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *