Co jsou to emoce?

Wikipedie říká, že emoce jsou psychicky a sociálně konstruované procesy, zahrnující SUBJEKTIVNÍ ZÁŽITKY LIBOSTI A NELIBOSTI provázené fyziologickými změnami,…

Emoci tedy nelze objektivně popsat, či někam jednoznačně zařadit, každý ji prožíváme jinak, každý máme v hlavě jiné spouštěče té které emoce a jinak na ni reagujeme.

Jsou emoce, které vám vadí?

Budou vám zřejmě vadit ty „špatné“, ty se vám nelíbí, protože vám při nich není dobře. Hněv, zlobu nebo nenávist byste mohli klidně ze svého života vynechat, je to tak? Uvědomte si prosím, že z pohledu duchovního rozvoje jsou svým způsobem patologické všechny emoce. Tedy i ty „dobré“, které vám přinášejí euforii a radost. Proč? Protože jsou to pořád ty stejné subjektivní zážitky a oddělují vás od čistého vědomí.

K dosažení čistého vědomí vede cesta provázená emocemi. Nelze se jich zbavit, nelze je obejít, zapomenout na ně nebo je potlačit. To, co je potlačeno, chce být vždy projeveno. Berte to jako zákon. Přístup mravokárce a kontrolora svých emocí vede tak akorát k tomu, že jednou vytrysknou na povrch samy a vy nad nimi ani nad sebou nebudete mít žádnou kontrolu. Emoce mají primitivní a pudový charakter, není možné je jen tak zastavit, pokud pracují tajně a samy někde schované v podvědomí. Mnohem lepší způsob zacházení s nimi je neustále je v sobě hledat a vytahovat na světlo, aby mohly být zpracovány.

Jak s emocemi pracovat?

Každá emoce má svou informační hodnotu. Něco vás má naučit o vás samých, někam vás má posunout. Pokud chcete dojít do jednoty, klidu a míru, budete muset začít spojovat všechno, co bylo potlačeno a ukryto v podvědomí, s vaším vědomím. Jednota je totiž spojení, ne oddělení. Když pochopíte všechny vaše části, i ty „špatné“ a s láskou je přijmete a poučíte se z nich, informační hodnota se ztrácí, už není třeba. Už byla informace pochopena a nemusí se dále projevovat, hlásit se o pozornost. Při tomto procesu spojování se se sebou samými na sebe buďte prosím hodní, viz Jak najít cestu ke své duši.

Co když vás má váš vztek a agrese upozornit na to, že vaše akceschopnost a projevení se navenek pokulhává? Co když vám neustálé tlumení nepatřičných emocí nepřináší žádný užitek? Když své potřeby projevíte hned, nemusí to dojít tak daleko. Přijměte své emoce a dovolte jim se vyjádřit. Uvězněné by jen nabývaly na síle. Zkoumejte je a stanou se vašimi ukazateli a tím i spojenci.