Velká skupina = velká energie

Sílu skupiny každý pocítil na vlastní kůži. Stačí si zajít například na zaplněný stadion a sledovat hokejový zápas. Cítíte tam něco, co doma u televize není. Co je to, co je tam navíc. Je to atmosféra? Jsou to emoce tisíců lidí, které vytvářejí jednu společnou vlnu energie. Ještě si vzpomínám, jak jsme se ve škole drželi kolem ramen při sledování zápasu v Naganu s Kanadou. Byli to jen sami naši hokejisté, kteří při nájezdech dotlačili více puků do brány, nebo jim pomohla i část národa sledující dění a dychtící po jejich vítězství?

Přirozenost člověka je sdružovat se

Člověk potřebuje někam patřit a něco sdílet. Sounáležitost dává pocit jistoty a bezpečí. Asi největší noční můrou člověka je zůstat někde osamocený bez živáčka kolem sebe. Pak život postrádá smysl. A člověk potřebuje mít v životě smysl. Potřebuje ze sebe vydat něco nejen ve svůj vlastní prospěch, ale i ve prospěch svých blízkých. Má-li člověk takovýto smysl a navíc je obklopen lidmi, kteří s ním souzní, prožívá ráj na zemi.

Proto se říká, že jste výslednicí nejbližších lidí ve vašem okolí a že se máte obklopovat těmi, se kterými je vám příjemně a dobře. Přijměte variabilitu společnosti, každý má právo mít svůj vlastní názor. Pravděpodobně nebudete se všemi souhlasit. Není to možné. Není to ani žádoucí. Proč byste se měli snažit je přesvědčovat? Dejte jim svobodu. Ty, se kterými nesouhlasíte, nechte být. Soustřeďte se na ty, se kterými souhlasíte. Tam investujte svou energii. Vybírejte si společenství lidí, kteří jsou s vámi na stejné vlně.

Vybírejte pečlivě společenství, ve kterém jste

Často se nacházíte v nějakém pseudospolečenství, které se tváří, že je pro všechny zúčastněné výhodné. Bývá to obvykle v práci. Zaměstnanci jsou motivováni a povzbuzováni, aby přiložili ruku k dílu a v rámci vyšších ideálů budovali myšlenku firmy. Ve skutečnosti se ale společně nic nebuduje a zaměstnanci pouze pracují pro cizí cíle. Neříkám, že to platí vždy a všude a že to nemůže fungovat. Jen se mějte na pozoru, kde se nacházíte právě teď vy. Stále více zaměstnavatelů si umí svých lidí vážit a opouštějí ten starý zažitý model, že každý je nahraditelný. Už vědí, že člověk sám udělá hodně a spolu ještě více. Už se na své lidi přestávají dívat jako na stroje, které je třeba vyšťavit do poslední kapky. Síla skupiny se totiž nejvíce projevuje tam, kde se všichni potřebujete navzájem a kde jste si rovni.

Je-li záměr mírumilovný a nepoškozuje ostatní a podílí-li se na něm více lidí najednou, pak je to docela síla. Síla myšlenky podpořená silami podobných myšlenek ostatních v jednom okamžiku roste exponenciální řadou. Pravděpodobnost a rychlost zhmotnění do reality se hodně zvyšuje. Víte, když jsem poprvé slyšela jednu ženu vyslovit názor na informaci, že teď bude na Šumavě celý týden škaredě, ve stylu: „to já ale nemám vůbec v plánu“, pomyslela jsem si, co to je za pošetilou troufalost. To si myslí, že dokáže poručit větru dešti a ovlivnit neovlivnitelné? Zřejmě to dokázala. Přijmete-li jako součást svého života to, že ovlivňujete vše, co v něm máte, proč by to nešlo s počasím?

Koneckonců jsem si to i několikrát dokázala, a to ve dvou různých skupinách lidí. Předpověď byla také neúprosná, déšť a ještě větší déšť. My jsme ale potřebovali trávit v rámci své práce víkend venku. Takže jsme si intenzivně představovali přívětivé počasí. Výsledek? Bylo zataženo, nicméně nepršelo. Tedy všude kolem ano. Jen tam, kde jsme se pohybovali my, se fronta vždy nějak záhadně stočila, obešla nás. Zázrak? Zkoušejte a hrajte si. Když to jde s počasím, jde to jistě i jinde.