Realitu tvoříme my
Že jsme tvůrci vlastního života už pro mnohé lidi není žádné sci-fi, ale starý známý fakt. Ti, kteří zarytě tvrdí, že to není pravda, ještě nezačali zkoumat, co si s sebou nosí uloženo v podvědomé mysli. S tímto jednoduchým poznáním ale přichází důležitý úkol a těžká práce: jak to udělat, aby mi to fungovalo podle mých nejkrásnějších představ?
Proč se některá přání plní a některá ne
Když jsem si před třinácti lety vypřála vidět jezevce a on se do deseti minut ve volné přírodě objevil, byl to první zásadní kontakt s absolutnem. Věděla jsem, že to nemůže být náhoda. O několik let později jsem si přála mít více klientů v mé poradně. A ono to nešlo. Proč? Přála jsem si to „moc“. Lpěla jsem na tom. Projevila se tady stinná stránka mého ega, která si myslela, že to tak je přece správně a že je to jen o mně, a že když se budu hodně snažit, tak se to stane. To je právě kámen úrazu. Nedala jsem tomu volnost. Jsme sice tvůrci, ale jsme také jen nepatrnou částí celého tvoření, se kterým jsme spojeni. Proč chceme pořád tak urputně rozhodovat. Proč nenecháme věcem volný průběh. Necháte-li procesu tvoření volné ruce, mohou se zázraky začít dít. Nebo taky nemusí…
Jak poznáme, že je naše přání v souladu se záměrem naší duše? Přece tak, že se stane, vyplní se. Lidé mají jednu vrozenou vlastnost – tendenci neustále zkoumat, přehodnocovat a kritizovat své tvoření. Zkuste si představit, jak by to vypadalo, kdybyste si svůj život, svou vlastní tvorbu, prostě a jednoduše jen užívali, těšili se z ní a učili se. Mohlo by to zapříčinit jiný sled událostí? A jak!
Jak si správně přát
Když si něco přejete, cítíte za tím tu energii a touhu? Cítíte tu radost, kterou vám přání přinese? Dovolte si v představě prožít vysněný výsledek. Prociťte, jaké to je, když už jste tam. Na vlastní kůži, svým vlastním tělem. A pak to pusťte. Objednávka byla vyslána. Teď je to ve vyšší moci a jediné, co se od vás očekává, je být stále přítomní a ve střehu. Proč? Protože se může stát, že vám vesmír sešle příležitost, které se buď chopíte, anebo ne. Vždy máte možnost volby. Stále se učíte. Buďte na sebe neustále hodní a pozorujte, co se děje. Žijte v lásce a vděčnosti.
Rybář nahodí udici a přeje si chytit rybu. V každém okamžiku čekání ví, že je na rybách, ale dovolí si dělat i jiné věci. Prožívá klid a mír, dovede rozptýlit pozornost (pustit to). Užívá si toho, co dělá (tedy vlastně ani nic nedělá), zároveň nekontroluje každou vteřinou, jestli už náhodou nezabrala.
Možná po čase zjistí, že existuje i lepší způsob, jak nahodit udici nebo lepší návnada. Nebo lepší cokoli jiného. A tak to vyzkouší. Věří, že jsou ve vodě ryby. Nepochybuje o tom.
Taky moc dobře ví, že je dobré se naučit trpělivosti. Mohl by po deseti minutách naštvaně sbalit náčiní a odkráčet domů s pocitem, že to nefunguje. Nebo může posedět o mnoho déle.
Nebo třeba časem zjistí, že ho rybaření vůbec nebaví a zkusí dělat úplně něco jiného. Něco, u čeho se bude cítit lépe. Čas je drahocenný. Proto ho vyplní tím, co je mu příjemné.
Učte se z každé informace, která vám přijde do cesty. Radujte se, i když se přání neplní. I tak totiž můžete být o krok blíže k cíli. Hledejte důvody, proč se nesplnilo. Možná objevíte přesvědčení být skromný nebo přesvědčení typu nemám na to. Postupujte pomalu a láskyplně odstraňujte své vlastní překážky. BUĎTE KONKRÉTNÍ. JASNĚ DEFINUJTE, CO CHCETE. Tvořte své opravdové sny, ne to, co si myslíte, že by mohlo být reálné. Nedržte se při zemi. Dovolte své fantazii pracovat naplno. Buďte šťastní už teď, nečekejte na potom, až to přijde. Teď žijete a tvoříte. Teď žijte v radosti.