Děti vědí přesně, co chtějí

Malé děti, zdá se, mají ještě sto procent své energie. Mají své touhy a vize, o kterých nepochybují. Vidí-li něco, co jim přijde evidentně příjemné, automaticky přemýšlejí, jak se k tomu dostat. Někdy hlava nehlava. Pustí to, co mají zrovna v ruce, a jdou za lákavějším objektem. Ihned proběhne přepočet kurzu a změna navigace. Kéž bychom byli my dospělí tak pružní.

Zpočátku to přijde rodičům a blízkým roztomile legrační a baví hláškami svého dítěte sousedy a známé. „Ano, náš Toníček bude předsedou vlády“. Cítíte ten obrovský rozpor v chápání jejich a jejich dítěte? Zatímco Toníček si je jistý, že bude předsedou vlády, rodiče si jsou jistí, že nebude. Rodiče tak manipulativně zasahují do rozvoje svého dítěte. Sami si určí, že myšlenka je odsouzena k zániku, a nedají dítěti prostor pro to, to zkusit. Dělají něco, co jim nepřísluší. Nemusí přitom ani nic říct nahlas, potomek spolehlivě vycítí jejich emoční postoj a později bude dumat nad tím, proč rodiče pochybují. A ještě později možná začne pochybovat taky. Myšlenka ztrácí náboj a pravděpodobnost realizace se rozmělňuje, až se vytratí úplně.

Nechte děti zkusit maximum toho, co je napadne

Dojde-li k tomu, že pro rodiče příliš ambiciózní nápad dítěte přetrvá do věku, kdy už z toho všeho může mít takříkajíc rozum, rodiče preventivně začínají s vysvětlováním a rozmlouváním. Víte, proč to dělají? No přece, aby dítě ochránili, aby třeba snad v budoucnu nebylo zklamané, že se mu jeho sen nesplnil. Co je to za názor. Za prvé dítě má plné právo být zklamané. Za druhé, jistě nebude zklamané, ale také nebude šťastné, protože nebude žít svůj sen.

Já nejsem pro to, aby dítě za každou cenu dostalo to, co chce. Musí se naučit věci i nemít, nedostat, aby vědělo, jak zpracovat tuto možnost s klidem a nadhledem. Bude-li chtít třeba v obchodě bonbóny, vysvětlím mu, že je teď prostě nedostane. Uznám jeho pocit zklamání. Přidám informaci o tom, co si o přemíře sladkého myslím. Tečka. Je rozdíl mezi chtěním něčeho, bez čeho se obejde, a chtěním dosáhnout svých ambic.

Logika jde někdy přímo proti srdci

Prozkoumejte, na základě čeho dítěti jeho plán rozmlouváte. Není dost chytré? Nebude si vytouženým povoláním dost vydělávat? Vybralo si na potvoru něco nebezpečného a vy o něj máte strach? Ať už jsou ty důvody jakékoli, jsou to jen vaše důvody. S ním nemusí mít nic společného. Všechny vaše důvody a domnělé problémy může překonat. Jako Richard Branson, známý britský miliardář, o němž si učitelé mysleli, že je líný a hloupý. Ve škole se mu jako dyslektikovi nedařilo. Měl špatné známky a v 16ti letech ze školy odešel. Ředitel mu v té chvíli řekl, že „skončí buď ve vězení, nebo jako milionář.“ Richard si vybral. Měl tu možnost si vybrat.

Taky si ještě pamatujete, jak vám radostí zářily oči? Cítíte ještě svůj dávný elán a nadšení? Jak si připadáte dnes, když vám někdo řekne třeba „být tebou, do toho kurzu už nejdu. Budeš se tam zbytečně dřít a v práci máš své jisté, zůstaň tam“ nebo „ty sis koupila nové lyže? A to si myslíš, že byl dobrý nápad? Vždyť si zlámeš nohy“. Asi nic moc, viďte. Stejně se při vašich prohlášeních cítí váš malý poklad.

Nechte jít své děti jejich vlastní cestou a zkuste si v sobě jen připustit možnost, že by klidně mohly dojít do cíle, pokud budou chtít. Budou vám vděčné. Protože je to pro jejich život ten největší dar, který jim můžete dát.