Proč je někdy těžké být otevřený

Mám zkušenost, že většina lidí se bojí úplně se odkrýt a nahlédnout do vlastního nitra, natož dovolit někomu druhému nahlédnout do jejich nitra. Mají pocit, že se tam schovává něco strašného. Něco, co by určitě nemělo vyjít na povrch. Teoreticky sice mohou mít načteno, že všichni jsme ve své podstatě čisté duše a dokonalé láskyplné bytosti, prakticky s tím ale nemohou souhlasit (i když by chtěli). Bojí se, že když se někdo dozví, že je uvnitř ještě i něco jiného, než jenom prostá láska, budou zavržení. Mají pocit, že čím více se budou odhalovat, tím více je pravděpodobné, že budou zavrženi.

Co se schovává uvnitř?

Pod povrchem jsou uložené nezpracované pocity plné bolesti a zranění. To je to, co nás tajně ovládá a čeho se tak bojíme. Jsou to energeticko-informační entity, které se u nás zabydlely. Staly se součástí našeho těla. Čím více vyvolávají hrůzu, tím méně je chceme prozkoumat, protože se bojíme další bolesti. Uvědomme si, že aby mohly být propuštěny, musí být nejprve objeveny.

Čistá láska je duch a naše duše, která má své specifické vyjádření a určení, záměr. K tomu nám bylo darováno tělo. S tím vším dohromady musíme a budeme prožívat všechny pocity. Ne jen některé, nemůžeme je vyfiltrovat, tzn. dobré prožít, špatné potlačit. Když potlačíme jedny, potlačíme i druhé. Ve výsledku pak nemusíme cítit nic, tedy ani nic pěkného.

Máte-li dojem, že až budete dokonale osvícení, budete prožívat jen láskyplné pocity, můžete se hodně plést. Může vás to pak zbytečně brzdit v procesu rozvoje. Možná se vám podaří nevytvářet si emoce, ale negativní pocity tady budou vždycky. Jediné, co se po nás chce, je uvědomit si je a dát jim průchod, pustit je ven tak, jak přišly dovnitř.

O jaké pocity jde?

První na řadě bývá obvykle hněv. Už první pocit bývá často přeskakován, protože se považuje za špatný. Hněv a vztek není třeba si vylívat na ostatních, ale je třeba si prožít jejich přítomnost. Hněv si lidé často zakazují. Tím ovšem bobtná někde skrytě dál. Pod hněvem se skrývá smutek. Pod smutkem je ukrytý strach. To je také zákeřný a silný pocit. Ten umí hodně bránit průchodu dál. Překonat strach vám může pomoci hněv. Vůbec je důležité si uvědomovat všechny pocity ve stejné míře, neupřednostňovat jedny, nepotlačovat druhé. Všechny jsou vždy přítomné. Posledním pocitem je lítost. Držet se v lítosti nám může dlouho bránit otevřít se naplno lásce.

Mít negativní pocity je normální a přirozené. Mohou nás změnit v běsnící nebo truchlící bytosti jen tehdy, když jim nedovolíme se vyjádřit vůbec. Pak si najdou cestu ven samy a v takové míře, která není nikomu příjemná. Všechny mají stejnou váhu a důležitost, jako láska.

Láska je mocná čarodějka.

Láska neodmítá a přijímá vše. Láska miluje.

Zkuste to stejně. Přijměte každý pocit, který se ve vás objeví. Neodmítejte ho. Je přece váš, odmítali byste tím i sebe. Mějte se rádi takoví, jací jste. Bude to mít vliv i na to, jaké pocity a jak často budete prožívat v budoucnu.