Ano má!

Proč začínám takovou zvláštní otázkou? Protože se často setkávám s přístupem, že nikdo nemá právo zasahovat do života jiného, protože by to porušovalo řád věcí. Setkávám se s tím, že pomáhat se smí jen v případě, kdy o pomoc dotyčný sám požádá, anebo s naší pomocí přímo souhlasí. Takový postoj dost zbavuje odpovědnosti a ospravedlňuje ty, kteří se rozhodnou druhým nepomáhat. Nemám teď na mysli vnucování „pomoci“ někomu, kdo o ni nestojí. Přiznejme si, že pomoc je ne vždy pomoc. Chce to mít svou vlastní soudnost. Myslím pomoc lidem v nouzi, kteří ji potřebují, ať už v materiální či duchovní podobě.

Každý svého štěstí strůjcem

Každý si určuje svůj osud sám. To je pravda. Mohu přetransformovat svůj mozek a tvořit si život, o jakém sním. To je pravda. Každý má možnost žít jinak a lépe. To je pravda. Každý musí převzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou, aby si přitahoval, co potřebuje. To je pravda.

V čem je tedy háček? Proč intenzivně myslet i na ostatní a na to, jak jim pomoci?

Protože, pokud žiji podle tezí zmíněných výše, zapomínám na to, že jedno není odděleno od druhého, a že všichni jsme součástí jednoho celku se vším štěstím i neštěstím, které ten celek obsahuje.

Pokud kráčím po duchovní cestě, dříve nebo později přijde moment, kdy mohu spadnout do pasti. Je to velká zkouška. S tím, jak měním svůj život, jak pozoruji všechny ty malé i velké zázraky, které se přirozeně dějí, když se učím pozitivnějšímu pohledu na život, můžu nabýt dojmu, že je to snadné, že každý jiný toho může dosáhnout taky, a tudíž jeho život = jeho rozhodnutí. Tady někde jde srdce nepozorovaně stranou a já si neuvědomuji to, že „vyrábění a užívání si vlastních zázraků“ není cíl mé cesty, ale pouze její část k vyššímu cíli, a tím je trvalé štěstí.

Soucit a láska

Soucit a láska se VŠEMI bytostmi jsou tou pravou pomocí, která léčí toho, kdo dává, i toho kdo přijímá.

Až budeme jednou opouštět tento svět, zázraky, kterých jsme dosáhli, si s sebou nevezmeme. Láska je ten největší zázrak.

Má smysl pomáhat? Možná je to ten jediný smysl, jaký náš život může mít.